Televizní program
ČT1 22.5.2018 00:53 Dokument Zpět

Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová


16:9 ST
„Manžel by měl stále sledovat, co právě chybí jeho ženě, protože ona to ví vždycky.“ Moudrá rada. Víte, kdo ji řekl? Francouzský spisovatel Honoré de Balzac. Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte? 21. květen 1918 – Rumburská vzpoura Je květen 1918. První světová válka se chýlí ke konci. Českými zeměmi otřásají hlad, bída, nemoci a zoufalství. Do Čech se vracejí váleční zajatci z Ruska. Z východu si vezou nedostatek respektu k důstojníkům a víru, že je v jejich silách zastavit válku. U náhradního praporu plzeňského 7. střeleckého pluku v Rumburku je jich už přes osm stovek. Jsou mezi nimi i dva mladí muži: František Noha a Stanko Vodička. Je jim teprve třiadvacet let. 20. května se rumburští vojáci dozvídají, že se jim snižuje denní dávka chleba na pouhou dvanáctinu veky. Zároveň neúspěšně žádají v kanceláři velitele setniny o vyplacení zadržovaného žoldu za dobu zajetí. Vzpoura visí na vlásku. Další den ráno skutečně vypukne. Vojáci pod vedením Františka Nohy se vzepřou rozkazům velitele, osvobodí vězně, obsadí poštu, nádraží a budovu velitelství praporu, kde se k nim přidává a staví se do čela Stanko Vodička. Vzbouřenci se vydávají na pochod a míří na Prahu. Doufají, že se k nim přidají ostatní čeští vojáci. U České Lípy ale čeká zrada. Do cesty se jim staví kulometná setnina 18. pěšího pluku, na jejíž pomoc tolik spoléhali. Zazní první výstřely. Do večera je vzpoura definitivně zlikvidována. 29. května jsou v Rumburku popraveni František Noha, Stanko Vodička a Vojtěch Kovář, u Nového Boru pak dalších sedm vojáků. 23. květen 1908 – * John Bardeen († 30. 1. 1991) Od malička jevil velký talent na matematiku a byl mimořádně inteligentní. Na univerzitu nastoupil již v patnácti letech, dále studoval například v Pittsburghu, kde potkal svou celoživotní lásku Jane, nebo na Harvardu. Tam se seznámil s Williamem Shockleym, se kterým si ihned padl do noty kvůli společnému zájmu o fyziku pevných látek. Po válce se oba potkali v Bellových laboratořích. Spolu s dalšími vědci chtěli vymyslet způsob, jak nahradit elektronky v telefonních systémech. Shockley přišel s nápadem, který se ale ukázal jako nefunkční, a tak o výzkum ztratil zájem a dalšího bádání se nezúčastňoval. John Bardeen a Walter Brattain to ale nevzdali a 16. prosince 1947 se zrodil tranzistor. Poté, co se jim Shockley pokusil vynález ukradnout, se znechucený Bardeen vrátil ke svému dřívějšímu zájmu, supravodivosti. Spolu s tehdy mladými doktorandy Leonem Cooperem a Robertem Schriefferem na teorii supravodivosti tvrdě pracoval mnoho let na univerzitě v Illinois. V roce 1956 byl z výzkumu vyrušen, a to udělením Nobelovy ceny za vynález tranzistoru. Když se tuhle informaci dozvěděl, prý upustil na zem pánev s vajíčky, která právě smažil. Cenu s ním sdílí Walter Brattain i kontroverzní William Shockley. V roce 1957 s kolegy Cooperem a Schriefferem teorii supravodivosti publikoval. Protože věděl, že Nobelova cena se nedá získat dvakrát, skromně na ni navrhl jen své kolegy. V roce 1972 se ale švédská akademie věd rozhodla porušit tradici, a tak se Bardeen stal jako zatím jediný člověk dvojnásobným držitelem Nobelovy ceny za fyziku. Bardeen byl bezesporu jednou z největších osobností moderní fyziky a jeho objevy změnily svět. Zemřel v krásných dvaaosmdesáti letech na infarkt. 23. květen 1978 – Únos autobusu bratranci Barešovými I Československo zažilo terorismus. 23. květen roku 1978 se stal pro několik desítek lidí noční můrou. Dvacetiletý Václav, dvaadvacetiletý Robert a šestadvacetiletý Milan byli, jak se říká, světští. Kočovný život a nevalná péče rodičů způsobily, že dva z nich nedokončili ani základní školu a všichni tři se živili krádežemi. Když měl nejstarší Milan nastoupit k již čtvrtému výkonu trestu za loupežné přepadení, mladí muži se rozhodli, že tentokrát se nerozdělí a vymysleli plán na lepší život. Z osamělé hájenky ukradli čtyři lovecké zbraně, u Jesenické přehrady unesli autobus plný dětí na školním výletě a řidiči přikázali jet směrem na Německo. Cestou vysadili jednoho žáka, aby předal zprávu polici, že má uvolnit hraniční přechod u Pomezí nad Ohří. Na hranici začalo několikahodinové vyjednávání, při němž Barešovi stříleli z autobusu a hrozili zastřelením rukojmích jednoho po druhém. Když o půl druhé v noci dorazil velitel pohraniční stráže František Šádek, nařídil, aby byl únoscům umožněn průjezd pod podmínkou, že propustí všechny rukojmí kromě řidiče. Když bratranci projeli kolem zvednuté závory, zahradil jim cestu obrněný transportér – skutečná hranice byla totiž ještě o několik set metrů dál. A začala palba. Incident zaplatili životem Milan Bareš a také řidič autobusu Jan Novák. Václav byl odsouzen na 25 let, Robert k trestu smrti. Byl popraven 6. prosince 1979. Podle oficiální vyšetřovací verze zastřelil řidiče Milan Bareš. Veškeré důkazy i několikrát změněné výpovědi Václava a Roberta ale nasvědčují tomu, že pohraniční stráž šestadvacetiletého otce rodiny prostě obětovala. Ačkoli byl tímto jednáním porušen zákon, František Šádek nebyl nikdy odsouzen a v roce 2015 byl pohřben s vojenskými poctami. Za 13 let jeho úřadování na zadrátovaných hranicích zemřelo při pokusu o útěk za svobodou 17 lidí. Únosce Václav Bareš byl polistopadovými soudy propuštěn v roce 1992. 26. květen 1933 – † Jimmie Rodgers (* 8. 9. 1897) Zpívající brzdař, smutný jódlér nebo otec country. Těmito přezdívkami můžeme nazvat skvělého country zpěváka s poněkud nešťastným osudem Jimmieho Rodgerse. Narodil se 8. září 1897 v americkém státě Mississippi jako syn oblastního předáka železniční společnosti. Ve čtyřech letech mu zemřela matka na tuberkulózu a on pak s otcem jezdil po ubytovnách a železničních depech. Od čtrnácti sám pracoval – obsluhoval semafory na stanicích, šéfoval zavazadlovému vozu, nebo dělal brzdaře. Od dětství poslouchal písničky černošských dělníků – ukolébavky, pracovní písně a blues. V sedmadvaceti letech prodělal zápal plic a následně mu, stejně jako jeho matce, lékaři diagnostikovali tuberkulózu. Musel si proto najít jiné, fyzický míň náročné povolání. Toulal se, živil se hraním, a o dva roky později založil skupinu Jimmie Rodger´s Entertainers. Začalo se mu dařit a brzy vyšly jeho první nahrávky na desce. Začal spolupracovat s dalšími muzikanty, zazpíval si dokonce i s tehdy začínajícím Luisem Armstrongem nebo se slavnou Carter Family. Spousta písní vylétla do světa a my je dnes známe, aniž bychom věděli, kdo je jejich původním autorem. I v době hospodářské krize prodal asi 20 milionů desek. To je více než Enrico Caruso! Traduje se, že na přelomu dvacátých a třicátých let přicházeli do amerických obchodů zákazníci se slovy


reklama
reklama